Input:

Znáte sociální hry?

11.9.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1101
Znáte sociální hry?

Jiří Pokorný

Lidské hry jsou pro kladnou psychohygienu opravdu důležité. Neméně důležitá je ale také míra používání těchto her. Pokud je hrajeme po krátkou, omezenou dobu a bez přehnané intenzity, skutečně psychice pomáhají.

Lidské hry a neverbální komunikace

V této lekci se nezaměříme jen na jedno ústřední téma, ale pokusíme se propojit tři velké okruhy. Prvním je psychohygiena jako soubor všech možných účinných reakcí, technik a činností, kterými si můžeme každý den pomoci ke klidu a spokojenosti. Dále je to téma zvané lidské hry, což jsou po staletí opakovaná schémata, která lidé hrají a uplatňují na ostatní, a to z nejrůznějších důvodů. A nakonec do toho všeho vložíme část oblasti neverbální komunikace – tedy nevědomé projevy našeho těla, kterými ovlivňujeme sebe i ty ostatní. Cílem je s určitým nadhledem propojit části těchto velkých témat tak, aby nám vyplynuly souvislosti, takový jeden pořádný informační obraz.

Neverbální komunikace, to jsou všechny projevy našeho těla a hlasu, které vysíláme do okolí, působíme jimi na druhé lidi, ale také tím ovlivňujeme sami sebe. Společně se teď vydáme po jednotlivých oblastech neverbální komunikace, v každém jednotlivém segmentu budeme vybírat konkrétní příklady – jaký mimoverbální projev podpoří naši osobní pozitivní psychohygienu a který neverbální projev naopak naši snahu zlepšit své emocionální prožívání neguje.

Jednotlivé složky neverbální komunikace s uvedenými konkrétními projevy s vazbou na psychohygienu:

Mimika

To, jak se tváříme a jak se kombinují svaly v našem obličeji, je z hlediska psychohygieny velmi důležité. Ostatní se nám dívají na tvář, po určitém čase se v naší tváři i nějakým způsobem zrcadlí a podle toho také sami reagují. Tedy řekněme si, které mimické projevy pozitivní psychickou pohodu podporují?

Začneme tím nejjednodušším, ale zároveň bohužel tak málo používaným signálem – úsměvem. Pokud se usmíváme (nemluvíme tady o umělém, strnulém a málo autentickém šklebo-úsměvu), pozitivně působíme na vlastní emoce. Úsměv zahajuje tvorbu nálady a hormonů štěstí vůbec – oxytocin a různé druhy endorfinů se vlastně hned začnou vyplavovat do těla. Když se na jiného člověka usmějeme, většina lidí se také automaticky začne usmívat a je jim lépe. A co dělají obvykle lidé, kteří se usmívají? V kontaktu s ostatními jsou vstřícnější, méně konfliktní a vůbec ze sebe vydávají to lepší.

Když se teď rozhlédnete v kanceláři, na ulici, v MHD, doma i jinde, kolik uvidíte usmívajících se lidí? Málo, opravdu málo. Je třeba, aby s tím někdo už konečně začal! Tak to udělejte vy.

Projevem, který pozitivní mimiku podporuje, je i výraz soustředění a naslouchání při hovoru s určitou osobou. Když váš obličej vyjadřuje skutečný zájem o toho druhého, pravděpodobně se vám protějšek v dialogu také mnohem více otevře. Jeho agresivita, frustrace a tendence ke konfliktu budou výrazně klesat. Ano, jsou lidé, u kterých navzdory mimice plné pochopení, zájmu a upřímného úsměvu nedospějete k dohodě a ke klidu, ale bude jich rozhodně méně než těch, u nichž uspějete.

K mimickým konstelacím, které vám ani vašemu okolí k lepšímu psychickému naladění rozhodně nepomohou, patří ironické úšklebky, tupý nezúčastněný výraz, kamenná tvář pokerového hráče atd.

Nyní vám poradím dobrý tip na rozhýbání mimických svalů: pokud máte pocit, že váš výraz je strnulý a nejde (po těch letech stagnace) rozhýbat, začněte se mnohem více líbat (samozřejmě nejlépe s vlastní partnerkou/partnerem). Obecně totiž platí, že při líbání musíme zapojit několik desítek různých svalů. To vám prostě ta prázdná maska spadne do úsměvu sama!

Oční kontakt

To je zjednodušeně řečeno neverbální akt, kdy se vaše oči setkají s očima toho druhého. Začněte se více lidem dívat do očí! Za prvé jim více porozumíte (známe rčení: „Oči nelžou, oči jsou okno do duše.”), za druhé podporujete vzájemné sdílení, a tedy i váš vztah, a za třetí je to také jedna z forem psychohygieny. Přece když s někým mluvíte a pořád se díváte někam jinam, jaký může mít tento rozhovor výsledek? Jak „příjemné” emoce budou na obou stranách vyvstávat? Samozřejmě vše má svoji míru; pokud se partnerovi budete hodinu nepřetržitě upřeně dívat do očí, velmi pravděpodobně jej vyvedete z konceptu a líbit se mu to nebude – pokud se tedy nejedná o vašeho životního partnera, a to ještě za podmínky, že se nacházíte ve fázi totální zamilovanosti.

Důležitá je míra očního kontaktu – v pracovním či obchodním rozhovoru 60–70 % času, v soukromém přátelském dialogu o něco méně.

Gesta

Jedná se o různé pohyby našich rukou, které mohou dobře podporovat a zesilovat naše verbální sdělení, nebo je naopak zeslabovat až popírat. Pozitivní, kladná, dohodová (až psychohygienická) gesta jsou ta otevřená, nejlépe směrem k protějšku. Rozevřené ruce vztahující se vstřícně k partnerovi v dialogu mimo jeho intimní zónu (tu máme každý přibližně 45–60 cm od těla) jsou podporujícím projevem. Gesta je obzvlášť výhodné dělat ve chvílích, kdy říkáme něco podstatného, co chceme, aby ten druhý opravdu slyšel. Naopak mezi gesta nepodporující či rušící klid mezi oběma stranami patří ruce pod stolem nebo v klíně (vůbec se nepohybují), ruce v pěst, ruce divoce mávající, ruce s nataženým, bodavým a trhavě ukazujícím prstem, dlaně bouchající o stůl, různé nervózní mnutí či nějaký jiný neurotický podvědomý rituál (např. mluvím a přitom roztržitě cvakám propiskou).

Ruce jsou skutečně výrazný komunikační prostředek, využijte ho a pomozte si k dohodě a ke spokojenosti.

Hlas

Hlas je v podstatě (pokud se držíme formy, jak ho používáme; obsah je až verbální záležitost) také nástrojem neverbálního projevu. Jak ho pozitivně použít? Pokud mluvíme k někomu déle než dvě až tři minuty, je důležité pracovat s intenzitou hlasu a s tempem řeči. Dlouhé, monotónní projevy formou monologu, kdy mluvíme pořád stejným tempem i silou hlasu, jsou neefektivní. Druhá strana nás brzo přestane poslouchat, naše vědomá racionální část mysli je totiž schopná zpracovávat v určitou chvíli jen jedinou myšlenku – a pokud používáme neměnný hlas, náš protějšek začne přemýšlet o něčem jiném. O tom, co má pro něj větší energii než váš nudný projev – začne řešit např. co ho za hodinu čeká v práci, co večer doma, co za měsíc na dovolené atd. A vás samozřejmě rozčílí, že vás nevnímá, ale v tomto případě si za to můžete sami.

Co tedy dělat, abyste byli srozumitelní, komunikačně sexy přitažliví a zároveň jste ochránili svoji psychiku od pocitu nepřijetí a nezájmu od vašeho partnera v dialogu? Měňte sílu hlasu; úspěšní a vyrovnaní lidé se tím vyznačují – umí se chvílemi ztišit, až šeptat, a za chvíli naopak hlas výrazně zvednout. Vynechejte ironii v hlase, zbytečné sarkastické hodnotící poznámky, všechen zlostný nádech v hovoru. Dobře artikulujte, není nic horšího, než když díky nervozitě spěcháte a mluvíte tak rychle, že vlastně už polykáte koncovky slov a ten druhý se musí opakovaně ptát, protože vám nerozumí. Je mu to nepříjemné. Ale v tomto případě jde o chybu vysílače – tedy vás. Přijímač – partner v hovoru – je nucen si vše pořád ověřovat, to nikoho nebaví. A k tempu řeči – i to je potřeba měnit. Jednoduše chvílemi zrychlete, pak je zase dobré občas nechat úplnou pauzu.

Zkuste se v toku řeči zarazit a v pauze vytrvejte; i když je ticho, komunikace běží dál. A když chvíli „ticho křičí”, skvěle to zafunguje ke stažení pozornosti k vám a k vašemu sdělení.

Celkový postoj

To, jak vypadá držení vašeho těla, jeho umístění v prostoru, je celkový významný neverbální signál pro vaše okolí. Pokud jste tzv. zhroucení do sebe, celé tělo je v křeči, jakoby zmenšené – vysíláte signál, že nejste v pohodě a tento neklid snadno přenesete na svého kolegu v dialogu. Vnitřní nepohoda a pocit úzkosti se ukazuje na těle – celí se snažíte jakoby zúžit, být neviditelní.

Ač se vám to možná bude zdát úsměvné, jedná se o reálný případ, který se skutečně stal. Jedna manažerka, která už dlouho trpěla silnými úzkostmi a aktivně tento stav u sebe nijak neřešila, zažila tuto nepříjemnou situaci: Potřebovala se přemístit metrem, sedla si do vozu, a protože se cítila dost mizerně, tak se na sedadle úplně „schoulila do sebe”. Na další zastávce přistoupil muž, který se chtěl rychle někam posadit. Tím, jak byla manažerka zhroucená, stala se pro něj neviditelnou, a on se na ni omylem posadil. Samozřejmě z toho byla nakonec scénka, manažerka křičela, muž se omlouval. A lidé okolo se smáli.

Ovšem když tento případ zpětně analyzujeme, je to vše vlastně logický souběh věcí, žádné nedopatření ani náhoda. Dotyčná žena se díky své úzkosti snažila být neviditelná pro okolí (podvědomá reakce, ani si to v tu chvíli možná sama neuvědomovala), muž jako druhý aktér situace ji opravdu přehlédl a sedl si na (pro něj) prázdnou sedačku.

Dejte si pozor na to, co skutečně neverbálně celým svým tělem vysíláte do okolí!

Pozitivní postoj (posez) přenášející pohodu, klid a chuť ke komunikaci je přesně opačný. Nekřížit ruce ani nohy, hlavu nahoru, oči kontaktující okolí (ne zabořené do mobilu), ruce přirozeně od těla zvětšují plochu kolem sebe a nejlépe přidat uvěřitelný úsměv. Možná si říkáte, že je to přece jasné, proč o tom vůbec psát a přemýšlet. Ale rozhlédněte se kolem sebe – kolik lidí opravdu takto příjemnou energii kolem sebe vysílá? A také se podívejte občas do zrcadla nebo do výlohy na sebe. Co vysíláte vy?

Image a naslouchání

Marná sláva, vaše oblečení, doplňky, auto a další věci vás nějak formují a vysílají signál do okolí. Ovlivňujete tak emotivně sebe i jiné lidi. Image by měla být vždy adekvátní situaci, přemýšlejte o dojmu, který o sobě chcete vytvořit. A naslouchání? Je to neverbální výraz vašeho plného soustředění a přijímání komunikace toho druhého v dialogu. Konkrétně je to zmenšení vzdálenosti mezi vámi – přišoupnutí židle, naklonění horní části těla k protějšku, přikývnutí ve vhodné chvíli, potvrzující citoslovce atd. Pokud jste schopni vysílat během rozhovoru tyto signály, výrazně zvyšujete klid a pozitivitu u sebe i u ostatních účastníků této komunikace.

Při výměně informací není nic horšího, než když člověk, o kterého stojíte, má pocit (kvůli vaší nevhodné neverbální komunikaci), že vás vlastně vůbec nezajímá. Forma neverbální komunikace je důležitá pro psychohygienu vaši i všech lidí kolem vás. Ďábel je skrytý v detailu!

Čtyři klíčové faktory související s neverbální komunikací

V předešlém textu jsme si ukázali mnoho praktických příkladů jednotlivých projevů neverbální komunikace