Input:

Poznáte osobu trpící sebenenávistí a umíte s ní vycházet? - 2. část

9.9.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

901
Poznáte osobu trpící sebenenávistí a umíte s ní vycházet? – 2. část

Jiří Pokorný

Naučte se takové lidi rozpoznat a zjistit, jakým způsobem s nimi vycházet – přijmout je, odpustit jim, odmítnout tuto situaci dále snášet, či změnit něco sám v sobě.

Sebenenávist v partnerských vztazích

Tato lekce přímo navazuje na minulou, je v podstatě jejím pokračováním. Pokud jste poctivě nastudovali 8. lekci i s jejími úkoly a praktickými cvičeními, určitě vás napadly mnohé další otázky. Význam této lekce spočívá v tom, že nyní vše do sebe začne zapadat. Tím hlavním v obou lekcích je poznání, jak funguje sebenenávist v partnerských vztazích. Jak ji poznat u sebe, u partnera, ale případně i u někoho jiného, když chcete přijít na to, proč soužití (zdánlivě nelogicky – my už ale víme, že z hlediska emocí to logické je!) v daném vztahu nefunguje.

Sebenenávist je skutečně z určitého hlediska psychická porucha, která silně ovlivňuje celý systém vztahů (rodinu, přátele atd.), v nichž se nachází. Jak se s touto situací vypořádat, je nesnadný proces, ale určitá (tvrdě odpracovaná) řešení existují. Podívejme se na ně – psychohygiena v maximálním užití! Možná řešení si ale necháme až na konec lekce – teď se ještě vrátíme k prvotní vlastní diagnostice, seznámíme se s dalšími 15 projevy sebenenávisti ve vztazích.

15 zbývajících nejčastějších projevů sebenenávisti ve vztazích

16. Lidé s touto poruchou ponižují své partnery, útočí na samou jejich podstatu („Přece když ho nebudu držet pod krkem já, tak pak bude držet on mě!”).

A jsme u starého známého otřepaného hesla: nejlepší obrana je útok! Sebenenávistný partner je vlastně kvůli svému pojetí vztahu pořád v ohrožení („Já jsem ten loser, který není hoden lásky, ten druhý to ví, a tak mě brzy zraní.”). Cítí velký vnitřní přetlak a nesoulad, bojuje sám se sebou. A řešení – rychlé a levné – se mu nabízí: „Jako první zaútočím já, boj přenesu na toho druhého, mně se uleví a trápit se bude on.” Bohužel sebenenávistný člověk poměrně bezpečně vycítí, kde má jeho protějšek slabé místo, a tam zaútočí. A nastane nekonečný řetěz hodnotících negativních výčitek, všelijakých obran a zpětných úderů a akcí.

17. Sebenenávistné ženy často vystupují tvrdě, autokraticky, v mužských rolích (psychická kastrace partnera).

Tento projev (ať se jakkoliv snažíme zachovávat genderovou vyváženost) se týká především sebenenávistných žen. A dnes je tento typ neláskyplného projevu k sobě i k partnerovi častý. Přemýšlejte, kolik takových žen ve svém okolí znáte. Takže máme tady na pomyslném partnerském pódiu „paní generálku”, která prosazuje svůj názor silou při každodenním soužití takřka ve všem. Žádný patriarchát, a už vůbec ne demokracie – nastupuje maximální matriarchát ve stylu „tady velím já a ty nemáš ani poradní hlas”. Z psychologického hlediska můžeme mluvit o jevu nazývaném psychická kastrace. Zní to hrozně, ale je to tak. Partnerka tímto svým jednáním skutečně svého partnera symbolicky vykastruje, protože mu vezme kus sebeúcty a zásadní mužskou kvalitu – rozhodování, ochraňování a zajištění. Psychický symbol mužství je pryč – často nenávratně. Někdo může argumentovat tím, že jsou páry, kterým takové soužití oboustranně vyhovuje. Ano, možná takové jsou, nicméně určitě je mnohem více těch, kde to jedné straně (a není výjimkou, že nakonec i oběma stranám) vadí. Hodně vadí.

18. Porucha je často spojená s nevyřešenými dlouholetými patologickými vztahy s expartnery (syndrom týrané ženy či muže).

A v příkladech ještě přitvrdíme! Možná si teď někdo povzdychne: „Chtěl jsem si pomoct kurzem psychohygieny a být konečně spokojený, a přitom z toho mám ještě větší depresi.” Ale nebojte, minimálně v příští lekci zase budeme stoupat k příjemným výšinám možného lidského štěstí. Ještě předtím ale dokončíme to nepříjemné – vždyť jak jinak byste tyhle dvě hraniční polohy od sebe rozpoznali? Pokud jeden z partnerů v minulosti zažil patologicky nezdravý, závislý typ vztahu (spojený s dlouhodobým psychickým terorem, či dokonce s fyzickým násilím), je pravděpodobné, že to na něm zanechalo silné až trvalé následky. Psycholog by to nazval syndromem týrané ženy či muže. Kvůli tomuto prožitku má takový člověk silně narušenou vlastní sebehodnotu a sebenenávist „klepe na dveře.” Je to totiž pro týraného člověka často jediné možné vysvětlení, proč to tak dlouho vydržel – „Jsem loser, a tak jsem si to vlastně zasloužil.”

19. Sebenenávistné osoby jsou málo flexibilní, chtějí mít věci pod kontrolou, ale samy se měnit nechtějí („Musíš mě přece přijmout takového, jaký jsem.”).

Věta v závorce je dnes