Input:

Posilujte své sebevědomí

8.9.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

601
Posilujte své sebevědomí

Jiří Pokorný

Pravé já je potřeba vědomě posilovat. Stojí to čas, ochotu otevírat v sobě i nepříjemné stránky a neustále na sobě pracovat. Pokud se však této práci budete věnovat, je to výborná investice do Vašeho vlastního života a štěstí v něm.

Pravé a falešné já

V této lekci se podíváme na osobnost každého z nás optikou psychohygieny (tedy duševní očisty a zdraví). Budeme se zabývat dvěma klíčovými pojmy: pravé já a falešné já. Pravé já je zdravá část naší osobnosti, která vzniká přirozeným vývojem podpořeným třemi faktory: dobrou genetickou výbavou bez zděděných dispozic k psychickým potížím, výchovou v rodinném systému, která nepřinesla dítěti silnější traumata, a samozřejmě i zkušenostmi v dospělosti a neustálou prací na vlastním osobním rozvoji. Lidově řečeno – nejlepším projevem pravého já je zdravé sebevědomí, sebeláska a pocit vlastní sebehodnoty. Naopak falešné já znamená vlastně přijmout snížení všech těchto uvedených parametrů. Sám se vědomě či podvědomě vidím hůř, než jaký opravdu jsem, a to mi „umožňuje přežít”.

Následující jednoduchý a srozumitelný diagram vám umožní lépe si uvědomit, jestli se vám náhodou také nestalo, že jste v sobě zaměnili pravé já za to falešné:

Popis zkratek:

FJ – falešné já

PJ – pravé já

V – vědomá část psychiky

P – podvědomá část psychiky

N – nevědomá část psychiky

Vysvětlení schématu

Jako příklad je zvolen člověk, který potíže s nepříjemnými důsledky působení vlastního falešného já řeší po třicátých narozeninách (tato „Kristova léta”, tedy stáří kolem 33 let, jsou ve skutečnosti nejčastějším časovým úsekem, kdy lidem falešné já začne vadit). Čtyři elipsy značí jednu a tu samou osobnost, jak se ve vztahu k vývoji svého pravého já vyvíjí ve stanoveném věku a čase.

První elipsa, která je situovaná na narození a první měsíce a roky života, vyjadřuje, že tato raně dětská osobnost je ještě nezralá a není s žádným vlastním já identifikována. Před tímto človíčkem je zárodek jeho pravého já, s kterým zatím není vědomě propojený.

Pokud potom dítě v rodinném kruhu, který ho obklopuje prvních 10 let jeho života, prožije skutečně šťastné dětství (nepociťuje silná nebo dlouhodobě nezpracovaná traumata – bolestné zážitky), původně malý zárodek pravého já výrazně povyroste a především se s ním dítě během svého dětství a puberty vědomě identifikuje (velké pravé já spojené s vědomím na obrázku – druhá elipsa). To je ideální, nejzdravější vývoj osobnosti – takové dítě si zdravě věří a vytvořilo si pro život silnou sebehodnotu a adekvátní pojetí sebelásky.

Ale na druhé elipse nakonec vidíme toto zvětšení pravého já proti vědomé části osobnosti přeškrtnuté. To je bohužel častý jev – dítě ve výchovném systému, v němž vyrůstalo, zažilo nepříjemné, nevyřešené silně emotivní prožitky (neuzavřená traumata). Proto pravé já nemohlo zdravě vyrůst a s vědomím se identifikovat. Pak (zjednodušeně řečeno) se osobnost takového nedospělého člověka ocitá na rozcestí. Ta horší cesta je, že tento stav dítě poškodí dlouhodobě, to znamená, že tato traumata postupně vedou ke vzniku poruchy osobnosti, nebo dokonce k nějaké formě psychické nemoci – tato velmi smutná cesta není dnes vůbec ojedinělá, týká se cca 10 % populace. Těmito jevy se ale tento kurz dál zabývat nebude, to je práce pro zkušené psychiatry či psychology.

Řešení psychické situace traumatizovaného dítěte

Čemu se však budeme věnovat hodně, je řešení psychické situace traumatizovaného dítěte – a tady může pomoci téma tohoto on-line kurzu. Druhou cestu na pomyslném rozcestí dětské osobnosti sužované traumaty je vytvoření obrany, tedy falešného já – dítě vědomě samo sebe výrazně v sebepojetí sníží („nejsem tak dobré...”), aby přežilo a porucha osobnosti či psychická nemoc se nerozvinuly. To symbolizuje druhá elipsa, kde pravé já je přeškrtnuté a místo něj vědomě nezralá osobnost jako aspoň nějaké řešení situace přijala falešné já. Falešné já je v tomto případě takový „krizový manažer”, který hodně nestandardními způsoby ochrání svoji firmu (čili vlastní osobnost) v časech krize.

Jedná se o řešení, které můžeme chápat jako to lepší, nicméně jak jde čas, je takový člověk v dospělosti stále víc nespokojený s působením falešného já ve vlastní osobnosti. To, co mu kdysi v dětství pomohlo, je teď čím dál větším břemenem. Abyste lépe pochopili typické projevy falešného já ve vědomí, věnujeme se mu podrobněji v další části této lekce.

Teď jsme tedy v polovině popisu výše znázorněného diagramu. Našeho člověka hodně ovládá v různých částech jeho života falešné já, což mu začíná silně vadit. A teď stojí náš člověk zase na rozcestí: se situací se smíří a „s falešným já to doklepe” – tedy celý zbývající život bude tak trochu „pod hladinou ponoru”, kde převažují nepříjemné pocity (viz první lekce našeho kurzu a graf emoční propadové křivky). Není to vůbec příjemné, ale tato volba mu umožňuje vyhnout se změnám, které by pro něj byly bolestné.

Druhou možností je (a před tímto řešením je nutné hluboce smeknout), že člověk v této situaci odmítne zbylých 50–70 % svého života takto nepříjemně dožít a začne danou situaci řešit. To konkrétně znamená, že začne vědomě posilovat své malé pravé já (uvědoměním, koučinkem, psychoterapií, meditací, psychohygienou) a současně začne výrazně vědomě oslabovat své falešné já (identifikací vlastních osobních projevů falešného já a jejich cíleného omezování.) Stojí to čas (v řádech spíše let než měsíců), ochotu otevírat v sobě i nepříjemné stránky a neustále a průběžně na sobě pracovat.

Pokud se této práci ale budete věnovat, je to výborná investice do vašeho vlastního života a štěstí v něm.

Výsledkem takového jednání bude, že se vám začne nejen výrazně lépe dařit ve vztazích, ale budete na tom lépe zdravotně i psychicky. Této fázi odpovídá třetí elipsa osobnosti v obrázku. Tedy falešné já a pravé já jsou už přibližně stejně silné a střídají se v ovládání vašeho chování (vědomě jste už identifikovaní s oběma částmi své osobnosti). Je to změna, které si všimnou lidé kolem vás, a hlavně vycítíte ji vy sami. Situace kolem vás začínají najednou fungovat jinak – máte spoustu energie, myšlenek a pocitů jiných než dříve. Důležité je nepolevit, pořád dál posilovat své pravé já a oslabovat projevy falešného já.

Pak přijde poslední fáze proměny (čtvrtá elipsa na obrázku), kdy už pravé já je převládající složkou vaší psychiky, jste s ní vědomě rozumově srozuměni. Falešné já je sice vaší částí, nikdy se ho úplně nezbavíte, ale tohoto oslabeného a zmenšeného krizového manažera vaší osobnosti po jakési vnitřní dohodě přesunete do podvědomých až nevědomých vrstev psyché.

Falešné já se už ve vašich emocích, myšlenkách a reakcích objevuje jen sporadicky, váš život ovládá zdravé silné pravé já!

Vlastně se v dospělé části vašeho bytí (ve 30, 40 i 50 letech) stane to, co se mělo kdysi – ve vašem dětství – stát přirozenou cestou. To je tak velké vítězství! Můžete být na sebe skutečně hodně hrdi, to je ta nejlepší psychohygiena. Teď jste to skutečně vy, to nejlepší ze sebe konečně plně využíváte!

Abychom mohli skutečně přistoupit k této tvrdé práci na sobě, je nutné si přesně popsat reálné projevy takového falešného já, ať je můžeme dále oslabovat a ohlídat si je vždy, když se zase přihlásí ke slovu.

Je pravděpodobné, že zatím jste si jen stěží uvědomovali, co falešné já ve vás vlastně opravdu představuje. Proto teď následuje seznam nejčastějších projevů falešného já, které se u většiny lidí postižených tímto fenoménem objevují.

Projděte si tímto dlouhým seznamem a označte ty projevy falešného já, které se týkají právě vás:

Nejčastější projevy falešného já

1) workoholismus

Workoholismus je zjednodušeně řečeno přehnané zaměření na práci, často připomíná až nějakou formu závislosti. Takoví lidé neumí odpočívat bez vnitřního pocitu viny, obvyklý pracovní úvazek 42 hodin týdne je pro ně zoufale málo. Často to opět souvisí se sníženou sebehodnotou, jejich hlavní motto zní: „Když nedřu jako kůň, tak nestojím za nic.” Tak silné zaměření na práci většinou signalizuje jistou formu útěku, protože když takový člověk tolik „maká,” vlastně nemá čas řešit jiné podstatné věci ve svém životě.

2) neschopnost říci NE

Pořád po nás někdo něco chce, neustále někdo jiný řídí náš život – nám to sice vadí, ale přesto neodporujeme a děláme to, co je od nás vyžadováno. Jaký je motiv takového jednání? Vždyť vymezení vlastních hranic, ať už v pracovních nebo v soukromých vztazích, je přece projevem dospělého člověka! Naše falešné já nám totiž našeptává: „Nemůžeš nikomu říci NE, když to uděláš, tak o toho člověka přijdeš.” Silný strach ze ztráty nám zcela deformuje myšlení i chování. Přitom tento strach je většinou bezpředmětný a bezdůvodný.

3) velké bezdůvodné změny nálady

U tohoto projevu falešného já nemyslíme samozřejmě situaci, kdy zažíváme velmi nepříjemné stresové životní situace a kvůli nim jde naše nálada adekvátně dolů. Zde mluvíme o skutečně bezdůvodných propadech psychiky, kdy se nic hrozného vlastně neděje, a my se cítíme tak mizerně. Opět se naše falešné já zapojuje do akce, každý – i mírně nepříjemný – zážitek (a někdy dokonce i ty příjemné) nám překládá jako naše velké neúspěchy a prohry.

4) dlouhodobá nepřetržitá únava

Ano, pokud zažijeme zátěžové, silně vyčerpávající situace (máme za sebou netradiční přetlakované životní období), je přirozené, že cítíme únavu. Jestli ji necítíme, pak jsme ji nejspíš přebili nějakými povzbuzujícími prostředky. Ale tady se jedná o stav, kdy únava nemá vysvětlení v jednorázovém přetížení, nic takového se neděje. Přesto jsme utlumení a bez energie. Pokud se naše myšlenky točí v kruhu, který roztáčí falešné já (a které nám říká: „Jsi looser!”), energie nám neskutečně ubývá a přitom nevíme proč.

5) citelné propady energie

Jedná se o podobný proces jako v předcházejícím případě. Ploužíme se jako tělo bez duše, a pokud máme podat nějaký výkon, energii „taháme až z paty”. Nic na nás zásadně neútočí, celkem se nám i daří, ale chybí síla – cítíme se a také pro ostatní vypadáme jako vyfouklé balónky. Úkolem psychohygieny je oslabovat působení falešného já, které je skutečným vnitřním žroutem naší energie – naopak prostřednictvím již dříve naučených technik maximálně posilujeme své psychicko-energetické svaly.

6) mesiášský syndrom zachránce

S tímto projevem jste se nejspíš setkali sami u sebe, nebo minimálně u někoho ve svém okolí. Jsou to lidé, kteří mají silnou, až nutkavou potřebu pořád někomu pomáhat. Někoho z něčeho tahat, zachraňovat a přivádět na tu správnou cestu,