Input:

Manipulace a motivace - poznejte rozdíl

3.9.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

301
Manipulace a motivace – poznejte rozdíl

Jiří Pokorný

Nenechejte sebou manipulovat. Žijte a řiďte si život podle svého! Naučte se manipulátorovi účinně bránit, a tím současně posílit Vaši sebehodnotu a sebelásku.

Manipulace

Předchozí lekci našeho on-line kurzu jsme věnovali první části popisu jevu sebenenávist. Jedním z nejčastějších projevů lidí trpících extrémně sníženou sebehodnotou (sebenenávistí) je velmi časté používání manipulativních technik pro dosažení svých cílů.

Takže hlavním úkolem této lekce bude identifikovat lidi typu silový manipulátor a hlavně naučit se efektivní obraně vůči jejich opakovaným manipulacím. Je jasné, že člověk, který si s manipulací přicházející z jeho okolí neumí poradit, je vlastně takový obyčejný pěšák na šachovnici, s nímž někdo provádí svoje tahy. Tedy vlastně nežije vůbec svůj život a už vůbec se nedá říct, že svůj život řídí. To všechno je doprovázeno zdegenerovanou komunikací, zničenými či patologickými vztahy, ale především velkými emočními propady – smutky, frustracemi a zklamáními.

Praktické zvládnutí obrany proti manipulaci je vlastně jedna z nejlepších možných technik psychohygieny – část jevů, které nás emocionálně velmi trápí, úplně vymizí. A navíc vědomí toho, že jsme schopni zvládnout situaci, které jsme se dříve nedokázali vůbec postavit, to je skvělý nechemický a přirozený doping pro naši sebehodnotu a sebelásku!

Nejdříve je třeba stručně si definovat, co to vlastně manipulace je:

Manipulace je vzorec chování, kdy úmyslně obcházíme vědomí jiného člověka, útočíme na jeho podvědomí a tím se snažíme tohoto člověka dostat tam, kde ho chceme mít, aniž by si toho on sám všiml.

Pro znázornění si představme „ještěrku” – neboli manipulační vozík, který se používá v každém větším skladu. Řidič (manipulátor) přijede s vozíkem (manipulativní technika), zvedne bednu (manipulovaný člověk) a jednoduše ji přemístí na místo, kde ji chce mít. A samozřejmě ho vůbec nenapadne se bedny ptát, jestli se jí toto přemístění líbí a zda s tím souhlasí.

S manipulací se dnes setkáváme na každém kroku, nejrozšířenější je v byznyse, reklamě, politice, umění, v mikromagii, ale vyskytuje se bohužel i v soukromých vztazích. Sama o sobě není manipulace jev veskrze škodlivý, toto slovo má pro většinu lidí zbytečně výhradně negativní nádech. Do určité míry manipulace do života patří, lidé tyto hry hrají už tisíce let a další tisíce hrát ještě budou – nicméně podstatná je míra použití manipulace.

Jaké jsou hlavní výhody manipulace? Rychle a levně dosáhnu přesně toho, co potřebuji!

Zásadním negativem je ale právě přehnaná míra manipulace (nebo dokonce to, co je vlastní absolutním manipulátorům: do každého typu vztahu nejdu nikdy jinak než manipulací), to je jev, který vždy v dlouhodobé perspektivě vede ke zničení vztahu, ať už byl postavený jakkoliv.

Když se na četnost používání manipulace v průměrném vzorku populace podíváme pohledem sociologa, uvidíme následující rozložení:

Nikdy nemanipulující člověk – 17 % populace

To jsou lidé, kteří do každé komunikace vstupují naprosto otevřeně, tak zvaně na férovku. Každému natvrdo řeknou, co si myslí, a často mají i pravdu – nicméně to vede k tomu, že zůstávají v pracovní i soukromé rovině osamoceni.

Občasně manipulující člověk – 75 % populace

To je vlastně většina z nás. Manipulaci použijeme v situaci, když máme pocit (někdy oprávněný a někdy ne), že otevřený argumentační či motivační přístup by nefungoval – nebo na něj nemáme čas či jiné zdroje. Rozumně využitá občasná míra manipulace vztahy neničí, naopak často je „kořením života”.

Totální silový manipulátor – 8 % populace

To jsou lidé, kteří jsou pro své okolí opravdu nebezpeční. V každé situaci si počínají manipulativně, nechtějí vlastně jinak. Ve skrytu duše jim rezonuje myšlenka: „Kdybych si otevřeně a na rovinu řekl, co chci, o co usiluji, tak mě druhá strana odmítne. Já jsem looser a nemám právo dostat, co potřebuji.” Takže raději manipulují, a tím, že to dělají neustále (a mnoho let), tak jsou v této činnosti opravdu výborní.

Nejčastější manipulativní techniky

Je jich mnoho, tady uvádíme ty nejčastější. Možná vás překvapí, co všechno je vlastně manipulace.

1. Navozování pocitu viny

Projevuje se neustálým podsouváním viny za různé věci druhým lidem, ironií a sarkasmem („zvláštní poznámky”.) Jedná se o oblíbenou techniku manipulátorů. Cílem je přimět druhou stranu, aby se v dané situaci začala cítit tak mizerně, že raději vyhoví tomu, co se po ní chce.

2. Zneužívání morálních zásad druhých k naplnění vlastních potřeb

Lidé, kteří často mluví o morálce, mají také nejednou blízko k manipulaci. Skutečně morálně nastavení lidé totiž o morálce nemluví, oni tak prostě žijí. Manipulátor naopak výroky typu: „to není v pořádku, to se nedělá, to není správné, morální apod.” a „omíláním” všeobecných morálních zásad nutí druhé udělat to, co vyhovuje hlavně jemu!

3. Zbytečný časový tlak na jiné lidi, aby udělali chybu

Snaha tlačit na někoho, aby se rozhodl „tady a teď” (přestože věc nijak nespěchá), je často motivována snahou dotlačit nepozorovaně někoho tam, kde ho chci mít – a kam by, po zralé úvaze, sám nešel.

4. Překrucování a dezinterpretace výroků druhých

To jsme všichni určitě mnohokrát zažili – někdo mluví o tom, co řekl někdo jiný, trochu původní výrok pozmění (aby vyhovoval jeho konečnému záměru) a tzv. ho posílá dál – posouvá opět nenápadně ostatní lidi manipulativně jako figurky po šachovnici.

5. Přehnané užívání lichotek, dárků a úsluh

Ano, je přirozené a správné otevřeně a upřímně druhým lidem projevovat zasloužené uznání, nicméně manipulativní je využívat tyto příležitosti jako nástroje k zavazování jiných lidí. Dárek, služby či uznání nejsou poskytovány se záměrem druhému člověku udělat radost, ale naopak dopředu jsou zamýšleny jako investice (závazek), která jednou bude vybrána pro osobní prospěch manipulátora.

6. Snaha dělat ze sebe neustále oběť

Typické pro chování oběti je pořád si stěžovat, litovat se a být zneuznaný a negativní. A především neustále kolem sebe hledá lidi, kteří jsou podle něj viníky jeho situace. Kromě viníků potřebuje také další osoby, které budou podle něj fungovat zase v roli jeho zachránce. Podstatou této manipulativní hry je být obětí, která odmítá odpovědnost za svůj život a různými hrami se snaží tuto odpovědnost hodit na jiné – zachránce či viníka.

7. Úmyslně nejasné a neurčité vyjadřování

To je častá a známá manipulativní technika. Manipulátor schválně na jasné otázky odpovídá nejasně, mlhavě, dvojznačně. Motivem tohoto chování je samozřejmě skrývat své skutečné úmysly, ostatní mystifikovat a nakonec stylem „po bitvě generálem” se připojit, kam se to zrovna hodí.

8. Skryté či přímo otevřené vyhrožování

Vyděračský komunikační styl „buď uděláš to a to – jinak končíme!” manipulátoři používají rádi a často. Většinou tato ultimáta nemyslí vážně, ale přesto se nebojí tyto razantní postupy bez mrknutí oka použít.

9. Neustálé zpochybňování a srážení jiných lidí

Vnitřně spokojení, vyrovnaní lidé, kteří mají zdravě rádi sami sebe, nemají potřebu (ani je to nenapadne) neustále negativně hodnotit druhé lidi, vymezovat se proti nim. A už vůbec se nedopouštějí různých přímých a nepřímých popichování, kritizování, urážení či sarkastických poznámek. Cílem úmyslného zpochybňování a snižování druhých lidí je pro manipulátora kompenzovat si vlastní nepříjemnou náladu tím, že dokáže zkazit náladu někomu jinému.

10. Vždycky přinutí ostatní lidi dělat věci, které nechtějí

Pro změnu vnitřního nastavení manipulátor (z negativního na pozitivní – viz graf emočního prožívání manipulátora na konci této lekce) opakovaně používá tento postup. Hlavní pro něj není udělat to nejlepší – důležitější je, aby bylo po jeho. Jen toto vítězství mu přinese potřebnou úlevu – bez ohledu na druhého člověka.

11. Různé druhy lhaní

Samozřejmě, občas zalže asi každý (a ten, kdo tvrdí, že ne, ten obvykle nejvíc) a určitě jsou chvíle a situace, kdy „milosrdná lež” je nakonec lepším řešením. My však máme na mysli manipulativní lhaní: tedy neustálé, programové i zbytečné lhaní vlastně takřka ve všech situacích. A myšleny jsou jak „černé lži” (říkáme někomu do očí jasnou nepravdu), tak i „bílé lži” (kdy zalžeme jen částečně, něco skryjeme, trochu to celé zakamuflujeme). Je to všechno zase otázka míry, jak často nepravdy používáme, také je ale důležité vyhnout se manipulaci formou lži v zásadních, vyhraněných situacích.

12. Změna tématu uprostřed hovoru

To je taková „malá” oblíbená a často používaná manipulace. Vypadá tak nevinně... S někým mluvíte a ten dotyčný vám za každou druhou větou vpadne do řeči a začne rozhovor zavádět někam úplně jinam. Jednou, možná dvakrát se vrátíte k tomu, co jste původně chtěli, ale nakonec raději z hovoru úplně „vycouváte”. Nebo bez zájmu posloucháte věci, které vás vlastně vůbec nezajímají, a hlavně cítíte, že vaše postřehy a původní cíle (kvůli kterým jste do dialogu vstupovali) nejsou uspokojeny, jsou ignorovány. A to znamená konec této nevinné manipulace.

Podrobný popis vybrané manipulativní techniky

Jednu z manipulativních technik si zkusíme podrobně vysvětlit na praktickém příkladu, který jsme v nějaké podobě a životní situaci zažili asi všichni. Psychologové tuto manipulativní hru nazývají život v jednom trojúhelníku. Její princip spočívá v tom, že se někdo začne (silně manipulativně – tedy opět s úmyslem ovlivnit pocity jiných lidí a dostat je tam, kde je potřebuje) výrazně chovat jako oběť, chudák, looser, nešťastník atd. Neustále je zbědovaný, nešťastný, utrápený a nespokojený. Všechny lidi (i jevy) kolem sebe bez přestání kritizuje, snaží se všechno kolem sebe znevažovat. Tato oběť absolutně odmítá odpovědnost za svá rozhodnutí, vlastně za celý svůj život. Pocitově většinu času tráví „pod hladinou ponoru”, takže jeho nálada (viz emocionální propadová křivka) je v pásmu –1, –2 nebo i dokonce –3. Rozčilují ho lidé, kteří se mají líp než on (což jsou v jeho očích skoro všichni). Zásadním projevem této zvláštní hry je hledání dalších osob, které oběť vtáhne do své myšlenkové konstrukce, a pro které má připraveny výhradně jen dvě role.

Především je pro oběť důležité najít viníka (viz obrázek), což musí být za všech okolností někdo jiný než on sám. Na viníka oběť svaluje odpovědnost za svůj (ať už zaviněně, nebo nezaviněně) zpackaný život, za svůj neúspěch. Viníků se vždy najde dost (šéf, manželka, kamarádka, rodiče, předseda vlády, soudce, vybrané etnikum atd.) Další fází je hledání a jasné označení člověka, který bude hrát roli zachránce. Oběť opět jen běduje a čeká (a v tom duchu vyvíjí nátlak) od zachránce rychlou pomoc. Odpovědnost (jít a řešit situaci) i zde oběť přenáší na někoho jiného, a pokud ji domnělý zachránce přijme, běda mu, jestli nepomůže dost! Takže v této „hře” máme 3 lidi (případně i více) ve 3 různých rolích: oběť – zachránce – viník. A nabízí se otázka, jak ta celá hra dopadne. Bohužel i když to může chvíli vypadat, že to vlastně funguje (někomu vyhovuje a možná dokonce i pomáhá), tak výsledek je vždy špatný pro všechny zúčastněné. Oni totiž v těch rolích začnou postupně rotovat (viz obrázek). Viník tak dlouho poslouchá, že za všechno může on (v psychologii se tomu říká jednostranná distribuce viny), až se začne sám cítit mizerně, tedy jako oběť. Zachránce zase tak dlouho pomáhá, až jednoho krásného dne s údivem zjistí, že kvůli své přehnané pomoci byl označen za viníka!

Jako příklad lze uvést společného kamaráda dvou partnerů, kteří se rozcházejí. Pokud se snaží oběma naslouchat a pomáhat a dávat je znova dohromady, jednoho dne „se dozví”, že on sám zavinil jejich partnerský krach. A oběť, místo aby z tohoto trojúhelníku vystoupila a začala se konečně chovat dospěle (tj. převzala odpovědnost za svůj život, začala si pomáhat sama a přestala zbytečně obviňovat jiné), tak když už není