Input:

Chvalte, chvalte a ještě jednou chvalte

7.9.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

701
Chvalte, chvalte a ještě jednou chvalte

Jiří Pokorný

Spokojenost či naopak silná frustrace v soukromých vztazích má jasnou a přímou vazbu na štěstí i v dalších oblastech. Naučte se udržet emoční pohodu, která posílí sebehodnotu obou partnerů.

Psychohygiena v partnerském vztahu

V tomto on-line kurzu už jsme se práci s vlastní psychikou věnovali v mnoha různých podobách a samozřejmě jsme se při tom také několikrát dotkli partnerských vztahů. Sedmou lekci proto budeme plně a výhradně věnovat psychohygieně v této důležité oblasti lidského života. Vždyť těžko najdeme jinou, tak zásadní sféru lidského prožívání – spokojenost či naopak silná frustrace v soukromých intimních vztazích má jasnou a přímou vazbu na štěstí i v dalších oblastech.

Jak udržet emoční pohodu, která posílí sebehodnotu obou partnerů (a působí tak vlastně jako ta nejlepší psychohygiena)? Naše rady budeme směřovat k již probíhajícímu vztahu, který už má za sebou první mileneckou periodu (maximálně jeden rok), v níž vztah funguje tzv. sám (tj. jsme zamilovaní a hormony obou partnerů vyrábějí pocity přitažlivosti a štěstí). Ale co až toto období skončí?

Pět tipů na psychohygienu ve vztahu

1. Dostatečné a uvěřitelné verbální oceňování

Jedním z tmelů každého vztahu je dostatek nahlas vyřčeného uznání tomu druhému. Posilujeme tím partnerský vztah, zvyšujeme sebevědomí svému protějšku a navíc vytváříme i příjemnou vnitřní pohodu sami sobě. Jak se asi cítí náš partner, když neustále slyší jen kritiku nebo dokonce nadávky?

Proto chvalte, chvalte a ještě jednou chvalte – nic to nestojí a tolik to dokáže!

Fenoménu dostatečného partnerského uznání se věnovalo mnoho psychologických i sociologických studií a nejčastěji došly k tomuto výsledku: nejlepší poměr uznání a kritiky v partnerském vztahu je 5:1. A teď kontrolní otázka pro vás: opravdu v reálu svého partnera či partnerku 5x více chválíte, než kritizujete? Pokud ne, hned začněte – je to ta nejlepší psychohygiena pro vás i váš vztah. Aby byla pochvala uvěřitelná, měla by následovat brzy po činu hodném chvály, podpořena adekvátní neverbální komunikací bez ironie, podmínek, nespojená současně i s výčitkou atd.

Napište si teď alespoň pět vlastností, kterých si na svém partnerovi/partnerce ceníte a v příštích dnech mu je řekněte.

_______________________________________________________________________

_______________________________________________________________________

_______________________________________________________________________

_______________________________________________________________________

_______________________________________________________________________

2. Záchytná postava je váš partner/partnerka

Kdo to vlastně je záchytná postava? To je jednoduše řečeno člověk, na kterého si okamžitě a nejdříve pomyslíte ve chvíli velkého emocionálního vypětí. Tedy v okamžiku, kdy prožíváte velké štěstí, vám je zároveň líto, že s vámi není právě tato osoba, aby radost mohla sdílet s vámi. Anebo (a to je ještě častější fungování záchytné postavy) když naopak zažíváte velmi nepříjemnou situaci, je vám zle, v mysli okamžitě naskakuje záchytná postava – myslíte na někoho a to vám pomáhá zátěžovou situaci lépe přežít.

A teď kardinální otázka: je tou záchytnou postavou v obou případech váš partner/partnerka? Ve funkčních vztazích, které mají zdravou emoční základnu, to tak funguje. Neměl by na tomto postu figurovat rodič, přítel, kamarádka, šéf, a už vůbec ne milenec či milenka.

Postupně si vybavujte různé silně emotivní momenty a vzpomínejte, či do budoucna vysledujte, kdo je v nich vaše záchytná postava. Pokud to není partner/partnerka, co uděláte proto, aby se jí stal?

3. Nepoužívání jednostranné distribuce viny

Zjednodušeně řečeno: jednostranná distribuce viny je situace, kdy v partnerském soužití je vždy za viníka nepříjemných situací označován jen jeden z páru. Pro toho, co obviňuje, je to laciná a podpásová forma psychické úlevy („já za nic nemůžu, já jsem OK a moje sebehodnota neutrpěla”), ale pro toho, kdo je neustálým viníkem všeho, se partnerský vztah stává peklem, v němž se cítí obětí.

Nejlepší je v zátěžových situacích mluvit jen o svých pocitech, vyhnout se hodnocení, verbálnímu osočování a používání nadávek. Smysluplnější je snažit se vzájemnou dohodou najít nějaké kompromisní řešení, ať už byl původcem průšvihu kdokoliv. Vina je prostě něco, co patří především na půdu soudu – v partnerském vztahu je její hledání a především její veřejné označování většinou kontraproduktivní.

Zkuste sami sobě říct, ve kterých situacích retrospektivně jste zbytečně partnera/partnerku nahlas vinili a co to přineslo. Pokud to situaci nezlepšilo, naopak zhoršilo (což je silně pravděpodobné), určete si pro sebe do budoucna jinou reakci.

4. Vyhýbání se zdegenerované komunikaci

Co to vlastně je zdegenerovaná komunikace? Existuje hodně druhů a podob (v tomto kurzu se jí ještě budeme speciálně šířeji věnovat), v kontextu vnitřní hygieny partnerských vztahů se nejčastěji objevují ironie, sarkasmus, srážení, úmyslně skryté a změněné obsahy vět atd. Časté používání ironie a sarkasmu vypadá v podstatě jako nevinná zábava, ale v rozšířené míře působí jako tzv. komunikační mor – tedy něco, co dlouhodobě ničí funkční vztahy. Ironické výroky jsou nesrozumitelné, vnášejí chaos do pochopení vysloveného obsahu, znejistí příjem vysílané informace. Po určité době už pak vlastně vůbec není jasné, co je myšleno vážně a co je ironické, či až sarkasticky šlehající. Člověk takto komunikující se stává pro své blízké okolí nečitelným, ostatní ztrácí zájem s ním hovořit. Přehnané používání ironie, sarkasmu a srážejících poznámek způsobuje, že autor těchto výroků přestává být komunikačně sexy.

Všímejte si lidí ve svém okolí, najděte ironického glosátora a sledujte, co to dělá s jeho vztahy.

5. Dostatek společných rituálů oboustranného vlivu a fyzicky společně stráveného času

Společné rituály jsou akce, které se pravidelně opakují a přinášejí oběma zúčastněným partnerům příjemné prožitky, které konzumují především spolu, ne s dalšími lidmi. Pak by se psychohygienický účel těchto akcí rozmělnil. Nezáleží, jakého druhu ten rituál bude – jestli spolu partneři vyrazí dvakrát v měsíci do čajovny, nebo si zaplatí každý týden individuální trénink párového tance (latina, standard). Tam se dají nepozorovaně odložit negativní stíny a zátěže, které pár tíží.

Fyzicky strávený čas v partnerském soužití je hlavním faktorem psychické blízkosti. Dnešní technika v podobě e-mailů, skypu, sociálních sítí, aplikací, mobilů atd. umožňuje komunikovat i bez společné přítomnosti. To ale není možné považovat za plnohodnotnou náhradu za fyzický kontakt. Vztahy na dálku prostě nefungují.

Naplánujte si nový společný partnerský rituál a po několika měsících vyhodnoťte, jaké to má pro váš vztah přínosy.

Změna falešného kruhu prožívání

Po jednoduchých, praktických tipech na psychohygienu v partnerských vztazích (tzv. rady ze života) se podíváme na tuto oblast zase optikou trochu složitějšího, ale o to účinnějšího postupu. Jedná se o strukturovanou techniku racionalizace partnerské komunikace a z ní následných prožívání. Technika se jmenuje změna falešného kruhu prožívání. Je založena na jasné logice emocí a dá se dobře využít nejen pro psychohygienu v partnerských vztazích, ale také v jakékoliv jiné interakci s lidmi a s vlastním vnitřním světem.

Jde o to, že situaci, která je pro nás pocitově nesnesitelná, jde tzv. „přerámovat” a prožít s daleko menší újmou, a především ji nějak